I casi nominativi e vocativi nei sostantivi cechi rappresentano una componente fondamentale della grammatica ceca, spesso considerata una delle sfide principali per chi apprende questa lingua. Il caso nominativo è utilizzato principalmente per il soggetto della frase, mentre il caso vocativo viene impiegato per rivolgersi direttamente a qualcuno o qualcosa. Comprendere e padroneggiare queste declinazioni è essenziale per comunicare in modo corretto e fluente in ceco. In questa pagina, troverai una serie di esercizi di declinazione progettati per aiutarti a rafforzare la tua comprensione e applicazione dei casi nominativi e vocativi nei sostantivi cechi. Attraverso esercizi pratici e spiegazioni dettagliate, avrai l'opportunità di mettere alla prova le tue conoscenze e migliorare le tue abilità grammaticali in modo progressivo e strutturato. Che tu sia un principiante o un studente avanzato, questi esercizi ti offriranno le risorse necessarie per padroneggiare questi aspetti cruciali della lingua ceca.
1. *Tomáš* je můj nejlepší kamarád (jméno chlapce).
2. Viděl jsem *Petra* včera v parku (jméno muže, koho jsem viděl).
3. Jak se jmenuje tvá *sestra*? (ženské jméno pro sourozence).
4. *Praha* je hlavní město České republiky (název města).
5. Kde je tvoje *kniha*? (věc, kterou čteme).
6. To je *Eva*, moje spolužačka (ženské jméno).
7. Potkal jsem se s *Janou* v kavárně (jméno ženy, koho jsem potkal).
8. Chtěl bych navštívit *Brno* příští léto (název města v České republice).
9. Jak se jmenuje tvůj *bratr*? (mužské jméno pro sourozence).
10. Můj pes se jmenuje *Rex* (jméno psa).
1. Můj bratr je *učitel* (profese, nominativ).
2. Viděl jsem *Petra* včera (mužské jméno, akuzativ).
3. To je dům mého *přítele* (mužský rod, genitiv).
4. Naše kočka je velmi *moudrá* (ženský rod, nominativ).
5. Pozdrav *Martinu* za mě (ženské jméno, akuzativ).
6. Moje sestra se jmenuje *Jana* (ženské jméno, nominativ).
7. Jsem hrdý na svého *syna* (mužský rod, akuzativ).
8. Můj *kamarád* je velmi milý (mužský rod, nominativ).
9. Tohle je kniha mé *matky* (ženský rod, genitiv).
10. To je auto mého *otce* (mužský rod, genitiv).
1. Vidím krásný *hrad* z okna. (Nominativ singularu pro „hrad“)
2. Můj *bratr* je velmi chytrý. (Nominativ singularu pro „bratr“)
3. Kde je tvoje *sestra*? (Nominativ singularu pro „sestra“)
4. Pane *učiteli*, mohu se na něco zeptat? (Vocativ singularu pro „učitel“)
5. Stůl a *židle* jsou v kuchyni. (Nominativ pluralu pro „židle“)
6. Děti a jejich *hračky* jsou všude. (Nominativ pluralu pro „hračka“)
7. Můj *pes* je velmi přátelský. (Nominativ singularu pro „pes“)
8. Hej, *Pavle*, pojď sem! (Vocativ singularu pro „Pavel“)
9. Na stole leží tři *knihy*. (Nominativ pluralu pro „kniha“)
10. Milý *příteli*, děkuji za dopis. (Vocativ singularu pro „přítel“)